„Považuji za důležité vést diskuzi o klíčových tématech nejen na sociálních sítích, ale hlavně v osobní rovině,“ říká Katka Kunešová, členka WIN a předsedkyně nového spolku JARO (Jaderní rodiče) pro Dukovany

Katka Kunešová pracuje v útvaru chemické režimy od loňského ledna, kam nastoupila už s řadou odborných zkušeností z Centra výzkumu v Řeži a společnosti Nuvia. Za tuto dobu na sebe už několikrát upozornila, a to například při živém vysílání Českého rozhlasu Brno z Dukovan nebo jako dobrovolný dárce krve v rámci akce pro zaměstnance elektrárny na transfúzním oddělení třebíčské nemocnice. Je členkou uskupení WIN neboli Ženy v jádře, nebojí se veřejného vystupování, neustále se vzdělává v různých oborech, má zajímavé názory a přístup k životu, a možná právě proto se stala předsedkyní nového sdružení JARO.

Co je vlastně posláním spolku a co bylo impulsem pro jeho založení?

Téma jaderné energetiky se poměrně pravidelně objevuje v médiích a vzhledem k povaze mojí práce se mě často ptají moji známí a lidé z okolí na názory a informace z dění v jaderném světě. Poslední dobou se často skloňuje např. nakládání s radioaktivním odpadem nebo dostavba Dukovan. S kolegyněmi a kolegy z oddělení chemie jsme o tomto nedávno diskutovali a shodli se, že by mohla vzniknout oficiální platforma, která by komentovala a nezávisle informovala veřejnost o dění týkající se výroby energie s využitím bezuhlíkatých technologií a obnovitelných zdrojů s důrazem na využití jaderné energetiky, a to včetně výstavby nových jaderných zdrojů v lokalitě Dukovany. A tak po pár jednáních s lidmi z komunikace a setkáních se stejně smýšlejícími a odhodlanými příznivci se podařilo založit spolek JARO pro Dukovany.

Co znamená zkratka JARO?

Zkratka JARO pro Dukovany znamená "Jaderní rodiče". Oficiální název našeho spolku tedy zní Jaderní rodiče pro Dukovany, z.s.

Kdo se může stát členem?

Členem spolku se mohou stát fyzické osoby starší 18 let, případně i právnické osoby, které souzní s cíli spolku. Tedy v podstatě kdokoliv, kdo pracuje, spolupracuje nebo sympatizuje s jadernou problematikou a má zájem propagovat myšlenku mírového využití jádra, diskutovat, uvádět zkreslované informace na pravou míru, přednášet a případně i vzdělávat veřejnost, a to včetně mládeže a dětí na školách.

Proč by se zaměstnanci (i rodiče z regionu) měli zapojit do aktivit spolku?

Jaderná elektrárna Dukovany dává už více než tři desítky let práci mnoha lidem z Třebíčska a širokého okolí. Dochází zde v poslední době ke generační obměně a mnoho nastupujících jsou potomci již stávajících zaměstnanců (což je vlastně i můj případ). Odcházející generace pro dobré jméno elektrárny i jaderné energetiky udělala hodně, a tak je teď řada na nás. Dostavba Dukovan je tedy ze strategického hlediska důležitá i pro budoucnost našich dětí, ať už by byla elektrárna jejich chlebodárcem či nikoliv. Dalším aspektem, který považujeme ve spolku za podstatný, je dostatek informovanosti napříč celým spektrem společnosti. V dnešní době jsme zahlceni informacemi ze všech stran (především z médií) a já osobně považuji za důležité vést diskuzi o klíčových tématech nejen na sociálních sítích, ale hlavně v osobní rovině.

Trošku mi to připomíná hnutí Jihočeští taťkové, jehož členové aktivně vystupovali v období dostavby elektrárny Temelín. Je podobnost čistě náhodná?

Jihočeští taťkové pro nás byli velkou inspirací, protože ve své době udělali pro jadernou energetiku opravdu hodně velký kus práce. Jirka Tyc nám ochotně předal do začátku hodně cenných rad a zkušeností. Dnes jsme sice o dvacet let dále, ale důvody pro vznik a fungování spolku jsou víceméně stejné.

Kolik členů vaše sdružení má?

V současné době máme asi dvě desítky členů, kteří se podíleli na zakládání našeho spolku. Věřím, že se k nám přidají lidé a odborníci nejen z EDU, ale i z nejaderných profesí, kteří nám již vyjádřili svůj zájem a ochotu pomoci šířit osvětu.

Proč jsi se stala předsedkyní?

Předsedkyní spolku jsem se stala poměrně prozaicky - byla jsem demokraticky zvolena při zakládání spolku. Věřím však, že můj entuziasmus a organizační schopnosti budou mým kolegům ze spolku ku prospěchu a že vytvoříme společně prostor, ve kterém bude možné slušně a věcně diskutovat v rámci jaderné problematiky.

Tvoje práce je hodně specifická. Jak se ti daří sladit kariéru s rolí rodiče?

Sladění pracovního a soukromého života neboli tzv. work-life balance je poslední dobou poměrně často skloňované téma. Myslím si, že se mi daří tyto dvě důležité oblasti sladit vcelku dobře. Mám doma jednoho předškoláčka a dcera jde letos do první třídy. Přestože je můj muž jako výrobní ředitel soukromé firmy poměrně časově vytížen, podílí se na výchově i péči o domácnost více než bych od něj očekávala. Stejně tak nám pomáhají moji rodiče a pro všechny případy máme i placenou chůvu. Na druhé straně mi také v práci vycházejí vstříc, a to například formou homeoffice. A v osobní rovině od loňska spolupracuji s výbornou životní koučkou, která mě naučila mimo jiné také plánovat si vše dopředu, což mi poté usnadňuje pružněji reagovat na danou situaci - např. když mi onemocní dítě (tzv. plán B).

Energetiku má vaše rodina v genech. Už tušíš, jestli v ní budou pokračovat i tvoje děti?

Jak už jsem se dříve v rozhovoru pro ČRo Brno zmínila, můj kariérní život ovlivnil právě můj táta, který na elektrárně pracuje od jejího spuštění. Naše děti velmi vnímají moji práci i díky tomu, že je často beru na dukovanské akce a do Infocentra. Dcera letos podruhé absolvovala příměstský tábor v elektrárně, nicméně je spíše umělecky orientovaná, zpívá a hraje na kytaru. Mladší syn je z velké části moje povaha a zdá se, že i podědil technické myšlení. Nedávno jsme při zpáteční cestě z rodinného výletu míjeli EDU a on při pohledu na chladící věže pronesl: "Tati, já už chci být velkej jako ty...abych mohl pracovat na elektrárně dříve, než ji zavřou." Takže uvidíme, zda se jeho ambice naplní.

Jaký je tvůj vztah k regionu a čím se dobíjíš?

V Třebíči jsem se narodila, žila a studovala do své dospělosti. Poté jsem asi na 12 let opustila region kvůli studiu na vysoké škole v Praze a pobytu v Austrálii. Když jsem očekávala narození syna, rozhodli jsme se s manželem přestěhovat blíže alespoň k jedné z našich rodin (manžel pochází z Chodska). Aktuálně žijeme v Třebíči pátým rokem, nicméně stále rádi cestujeme a poznáváme nové kultury a krajiny. Rodina a děti jsou pro mě smyslem a motivací pro to, jak žiji. Sama sebe dobíjím nejraději pobytem v přírodě, příležitostným sportem (jóga, plavání a jízda na koloběžce), čtením a společností dobrých přátel u vína.

Děkuji za rozhovor.

Kristýna Vohlídková