Na kávičce s Karolínou Osičkovou - Tenglerovou

Karolína pracuje v Jaderné elektrárně Dukovany v útvaru pravděpodobnostní hodnocení bezpečnosti. Možná ji znáte pod příjmením Osičková, to už ale neplatí. Karolína se 15. července provdala. S Karolínou jsme mluvily o jejím velkém dni, ale také třeba o tom, co jí táhlo ke studiu jaderné fyziky na katedře jaderných reaktorů na ČVUT v Praze.

První podnět věnovat se vědě vznikl díky lásce k Star Wars. Z legrace jsme si s bráchou říkali, že vynalezneme skutečný světelný meč, taková dětská fantazie. Vždy se mi fyzika líbila a co si budeme říkat, když je něco radioaktivní, tak je to cool, je to výjimečné. Pak jsem se náhodou dostala k dukovanskému výcvikovému inženýrovi Jirkovi Švábovi, který mě sem vzal na prohlídku. Návštěva jaderné elektrárny mě ohromila a bylo rozhodnuto. Bylo mi šestnáct.

Co je tvou náplní práce?

Začnu trochu ze široka. Dělám v jaderné bezpečnosti, konkrétně v pravděpodobnostním hodnocení. Je to jeden z různých přístupů, až filozofie, jak se na jadernou bezpečnost dívat i z hlediska statistiky a pravděpodobnosti. Hodnotíme úroveň rizika a sledujeme dvě základní veličiny. Je to frekvence poškození aktivní zóny a frekvence úniku radioaktivních látek z elektrárny (potenciální samozřejmě). Elektrárna je zodpovědná za to, že tyto dvě frekvence, tyto dvě pravděpodobnosti budou dostatečně malé. Hovoříme o číslech 1x za 100 000 let, 1x za 10 000 000 let, opravdu takto miniaturní čísla. A naším úkolem je to dokazovat. K tomu slouží naše oddělení, máme náš matematický model, který si opečováváme a pak jej různě aplikujeme. Dá se tím dojít k tomu, kde může elektrárna třeba hodně snížit riziko a hodně ušetřit.

Takže vyhodnocujete i lidský faktor?

Ano, můžeme třeba říct: Pokud upravíte tyto předpisy, tento zásah operátorů bude z hlediska rizika lepší než jiné technické řešení. Snížíte tím riziko dané nežádoucí události ne na 10-5/rok, ale na 10-6/rok (jednou za sto tisíc nebo jednou za milion let). A bude to stát pakatel. Kdybyste ale tady přidali další tři linie čerpadel, tak vás to bude stát miliony a riziko nesnížíte, nebo jen velmi málo. To je například jeden typ analýzy nebo aplikace.

A co děláš konkrétně ty?

Zajišťuji monitoring rizika provozu. K tomu mám určitý software. Sbírám provozní data a hodnotím okamžité reálné riziko. Elektrárna má přes rok různé konfigurace: která větev čerpadla je v provozu, jestli jsme v odstávce apod. Já reálná data vezmu, vyhodnotím. Také dopředu vyhodnocuji odstávky. Jestli je navržený harmonogram vhodný a pak zpětně, jestli nenastala nějaká neočekávaná situace nebo jestli se můžeme z něčeho poučit. Zaučuji také novou kolegyni a kolegu. A práce nám dnes šla od ruky.

Dostala jsi nedávno Ocenění ředitele bezpečnosti. Za co konkrétně?

Je to za zvládnutí situace v našem oddělení. Po náhlém dlouhodobém onemocnění mého kolegy jsem musela převzít velkou část jeho agendy a extrémně urychlit své zaškolení a více se podílet na proškolení nových kolegů. Ocenění mi předal Petr Měšťan, ředitel útvaru bezpečnost, divize jaderná energetika.

Angažuješ se ve Women in Nuclear. Jakou tam máš roli a jak se třeba ještě angažuješ jinde ve vědě?

Women in Nuclear je celosvětové sdružení, které sdružuje ženy v jaderných oborech obecně, ať už je to energetika, věda, jaderná advokacie, školství. Naším cílem je objektivně informovat veřejnost o aplikacích ionizujícího záření a o radioaktivitě obecně. U nás v České republice se zaměřujeme hlavně na jadernou energetiku. Děláme i webináře týkající se nukleární medicíny. Měli jsme webináře třeba ohledně léčby rakoviny prsu. Zároveň se snažíme vzdělávat i samy sebe. Já působím v radě české části WIN Czech a mým úkolem mimo jiné je starat se o Instagram, kde sdílíme hlavně aktuality. Občas napíšu nějaký poučný článek. A spoustu toho najdete na našem Facebooku.

Angažuješ se kromě toho ještě v nějaké vědě nebo energetice?

Oficiálně už nejsem nikde sdružená, ale jak říkám, aktivně hlásám jaderné slovo všude, kudy chodím. Často vedeme s kamarády diskuze o tom, jestli může elektrárna bouchnout. Nemůže, alespoň ne jaderně. Nebo diskutujeme o tom, jak daleko od jaderného výbuchu dát pizzu, aby se příjemně upekla… Seriózních i legračních otázek na jádro dostávám od okolí spoustu. Svou práci přednáším na Letní univerzitě, plánuji jet i do škol, například na fyzikální čtvrtek, který pořádají na strojní fakultě ČVUT. Snažím se říct, že jádro je cool.

A co na něm vidíš nejvíc cool?

No všechno. Jaderná energetika mi přijde jako fascinující až magický obor, prostě kouzlo. Líbí se mi, kolik má aplikací: energetika, lékařství, zemědělství, archeologie atp. Mám na klíčích tritiový přívěšek, který neustále svítí, doma máme skleničky z uranového skla, můj zásnubní prstýnek byl ozářený ionizujícím zářením, aby byl nebesky modrý, neutronovým tokem lze stařit víno… Říkám to pořád, jádro je láska.

Co bys vzkázala ženám, které chtějí do energetiky?

Běžte do toho, je to pecka. Mě práce v energetice naplňuje. Jedná se o široké spektrum oborů, nejen o technické pozice. Zároveň se mi líbí, že práce v energetice je jistota, protože elektřinu a teplo budeme potřebovat vždy, což bych řekla, že nejen ženám vyhovuje. Navíc elektrárna je živý organismus, pořád se něco děje. Moje práce se opakuje v určitých cyklech: provoz, odstávka, vyhodnotit odstávku dopředu, zpětně. Ale pak dělám i různé výpočty navíc, třeba když se zavádí nějaké nové zařízení.

Potkala jsi se s nějakými překážkami?

Na bakaláře jsem studovala fakultu jadernou a fyzikální inženýrskou, tam bylo holek poměrně dost: chemičky, dozimetričky, matematičky… Když jsme měli bakalářské státnice u nás na katedře jaderných reaktorů, státnice z našeho ročníku jsme dělali tři a z toho jsme byly dvě holky. Teoreticky skoro 67 % absolventů (smích). Ale jo, jsem zvyklá na mužský kolektiv, pracuje se mi v něm dobře. Nicméně teď jsem vděčná za to, že mám novou kolegyni Marušku Kučerovou, protože ona má jiný náhled na věc než ti chlapi. Je fajn mít k sobě nějakou tu jinou ženskou parťačku. I v životě pak vnímám kamarádky jinak. Vážím si jich a jsem ráda, že s nimi můžu životně souznít, jinak než s muži. Každopádně zpět k otázce – v práci necítím žádné překážky k sobě, všichni jsou fajn. S životními zkušenostmi jsem však zjistila, že ženský životní rytmus je jiný a že musím plánovat v kariéře podstatně pečlivěji a dělat rozhodnutí, která by moje mužské kolegy ani nenapadla.

Karolínu můžete potkat i jinde než v areálu jaderné elektrárny. Například jako zpěvačku na koncertech či se svým loveckým psem v lese.

Vím o tobě, že zpíváš. Dokonce i v big bandu…

Zpívám už asi třináct let s pohořelickým big bandem Red Socks Orchestra. Je nás zhruba dvacet, jsme poprockový big band a hrajeme na kulturních akcích všeho druhu. A nosíme červené ponožky. Kde v létě vystupujeme najdete na stránkách redsocks.cz nebo na našich sociálních sítích. Vidět a slyšet mě můžete nově i v Hustopečích ve vinárně U Erbu, tam bývám dvakrát do měsíce v pátek a sobotu. Přijďte… 😊

Děláš také myslivost a pořídila sis nedávno loveckého psa…

Ano, máme půlroční fenku českého fouska, jmenuje se Freya. Pocházím z myslivecké rodiny. Loni jsem udělala zkoušky, takže už jsem taky myslivec.

A co máš za povinnost v tomto světě myslivosti?

Pečovat o zvěř. Myslivost není jenom lov, jedná se o řízený chov volné zvěře. Kdybychom myslivost neměli, nebyla by tu kvůli lidské činnosti ani žádná zvěř. Beru ji spíš jako službu přírodě. Kurz myslivosti trval rok, měli jsme povinnou a intenzivní praxi. S nabytými znalostmi vím, proč bych měla třeba zmáčknout spoušť a nějaké zvíře ulovit. Také vím, že je to vrchol chovu, špička ledovce. Celý rok chodíme do honitby, staráme se o myslivecká zařízení, jako jsou krmelce, děláme myslivecká políčka, aby měla zvěř něco na přilepšenou. Teď jsou senoseče, takže se vyhání srnčata… Pro myslivost se nadchnul i můj manžel. Převzal to nadšení ode mě a dost možná je pro myslivost zapálený víc než já.

Děkujeme za rozhovor, Karolíno. 

S Karolínou si povídala Michaela Valdés González.